DKK a DKL

Dysplazie je termín pro dědičně podmíněné vývojové onemocnění kloubů u psa. Rozlišujeme:

• dysplazii kyčelního kloubu (DKK) – Hip Dysplasia (HD),
• dysplazii loketního kloubu (DLK) – Elbow Dysplasia (ED).

I když dysplazie patří k dědičným chorobám, samotné onemocnění kloubů není vrozené. Vrozená je náchylnost k onemocnění. Jedná se tedy o vývojové, nikoli vrozené, onemocnění s polygenní dědičností, tj. tvořené souborem genů, nikoliv pouze jedním genem. Tyto zděděné geny vytváří určitou náchylnost pro rozvoj dysplazie. Na vzniku dysplazie se podílí mimo dědičnosti, která je dána každému jedinci genetickou informací, i faktory vnějšího prostředí – zejména to je kvalita výživy, přespříliš rychlý růst štěněte, nadměrná hmotnost a značné fyzické zatížení nebo úraz.

Ukončení růstu jednotlivých kostí je rozdílné jak mezi plemeny, tak mezi jednotlivými kostmi. Například u kostí pánve je to mezi 4-6 měsícem věku, u hlavice kosti stehenní mezi 7-12 měsícem života. Proto se definitivní RTG vyšetření na DKK a DKL s posouzením snímku provádí až po úplném ukončení vývoje kostry, tedy nejdříve od 12 měsíce věku psa; u těžkých velkých plemen a obřích plemen ještě později (16-18 měsíců).

Zápisní řád RKČR stanovuje, že u plemene rottweiler nesmí být rentgen proveden dříve, než ve 12 měsících věku psa. Vyhodnocení rentgenu DKK a DLK je jednou z podmínek pro zařazení psa/feny do chovu (více viz „Info RTW“).

Zhotovit RTG snímek psa pro posouzení DKK a DKL k získání podkladů pro potřeby chovu je oprávněn pouze veterinární lékař, člen Komory veterinárních lékařů České republiky a držitel osvědčení o splnění podmínek k výkonu veterinární léčebné a preventivní činnosti, který má k dispozici RTG pracoviště, na němž je možné zhotovit expozičně, projekčně a z hlediska identifikace správný snímek (dále jen zhotovitel).

Posoudit RTG snímek psa na DKK a DKL k získání podkladů pro potřeby chovu na základě smlouvy s chovatelským klubem je oprávněn pouze veterinární lékař, člen Komory veterinárních lékařů České republiky, který má osvědčení pro posuzovatele DKK a DLK a je zapsán do seznamu specialistů na posuzování dysplazie kyčelních kloubů a dysplazie loketních kloubů, vedeném při Komoře veterinárních lékařů ČR (dále jen posuzovatel).

Dysplazie kyčelního kloubu (DKK)

Čím rychleji pes roste, tím vyšší je nebezpečí špatného vývoje kyčelního kloubu. DKK je charakterizováno chybným vývojem a utvářením kyčelní jamky, hlavice kosti stehenní, kloubního pouzdra a kapitálního vazu.

Zdravé kyčle u psa

Oboustranná dysplazie kyčelního kloubu u psa

Zdroj obrázků: cs.wikipedia.org

Výskyt DKK ovlivňuje tělesná výška, váha a rychlost růstu a postihuje hlavně velká a obří plemena psů. Nejčastěji postiženými plemeny jsou: bernardýn, bulmastif, novofundlandský pes, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, rotvajler, čau-čau, velký knírač, německý ovčák… Riziko výskytu DKK je u obřích plemen je 50krát vyšší a u velkých plemen 20krát vyšší než u malých a středních plemen. DKK je na pohlaví nezávislé onemocnění a v 89 % případů postihuje oba kyčelní klouby.

Všechna štěňata bez rozdílu plemene se rodí s normálními kyčelními klouby. Pro vývoj kyčelního kloubu jsou rozhodující první tři měsíce po narození. V této době jsou všechny součásti kloubu tvořeny pouze chrupavčitou tkání a jsou měkké. Chrupavka je později při procesu výstavby plnohodnotné kostry úplně nahrazena kostní tkání. Není-li chrupavka dostatečně vyživována a působí-li na ni síly, které překračují její možnosti pružnosti, tak dochází k oddálení kloubní ploch a kloub se stává nestabilním. Celé toto období vývoje kostry psa, především však období přezubování (3. až 6. měsíc věku) je zásadní pro výsledný stupeň rozvoje DKK.

Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Bylo zjištěno, že při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je podle různých výzkumů v průměru 26% (16% – 43%) pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 % (25% – 62%), u dvou pozitivních rodičů pak je 77% (46% – 93%) pravděpodobnost postiženého potomka. Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů roste statisticky četnost a stupeň postižení i u potomků, bez ohledu na to, nese-li vadné geny otec nebo matka.

Na netu jsem četla článek „Dysplazie kyčelního kloubu u psa“ (autor: MVDr. Jan Bicek), kde je DKK podrobně popsáno.

Dysplazie loketního kloubu (DLK)

Dysplazie loketního kloubu (DLK) je dědičné nevrozené onemocnění založené působením více genů. Vlohy a následně i klinické onemocnění se dědí z rodičů na potomky. Loketní kloub je poměrně složitý, je místem styku 3 kostí – kosti pažní, vřetenní a loketní – a příčin dysplazie může být v loketním kloubu více. Častý nález tohoto onemocnění je u řady plemen, nejčastěji u bernského salašnického psa, rottweilera, německého ovčáka, zlatého retrívra a labradorského retrívra. Na webu www.klinika-yorica.cz je k dispozici článek „Dysplazie loketního kloubu u plemene rottweiler“ (autor: MVDr. Miroslav Agel), kde je onemocnění loketního kloubu popsáno.

Podle RTG příznaků artrózy a inkongruence kloubních ploch se rozlišují následující stupně DLK:

Aktualizováno 18/04/2016

Odkazy na články

Rentgenový snímek 2 týdny starého štěněte

Dotaz RKČR na posuzovatele DKK a DLK plemene rotvajler v ČR MVDr. Petra Petráše

Katalog DKK a DKL – web RKČR